V záhoně poslední rozkvetla růže,
smutná, že pozdě tak zkvetla;
družkami za uvadlými,
za těmi touha jí létla.
Po teple zářícím, radostném světle,
polibcích motýlu stůně –
v záhoně teskní teď růže,
chorá je, mdlá její vůně.
V podzimní, ztichlý park, na pusté cesty
mladý žal láska sem nosí –
teskní tu růže, a z jitra
slzami lístky se zrosí.