Samoten večerem jdu,
a v srdci žalosť svou,
modravým nebem tiše
obláčky bílé jdou.
A volné, vysoko tam
nad hlavou člověka,
bez cíle plují, plují,
až kams’ do daleka.
A v modravu až kdesi
se zase rozplynou –
a za nimi mé smutné,
stonavé touhy jdou. –
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
28. Samoten večerem jdu, · Karel Babánek · Poetry Cove