Ocúny bledé na lukách už kvetou.
– Proč, srdce moje, proč jsi smutno tak?
Zažloutlé listí zaválo ty cesty,
na kterých kdysi hledával ji zrak.
Ve smutné závoje mlh zahalený,
zamlklým krajem nevlídný jde host.
– Ty smutné srdce mé, rci, proč se vracíš,
mé smutné srdce, v dávnou minulost?
Na lukách bledé ocúny už kvetou.
Ach, srdce mé, proč jsi se zachvělo?
– Mně tolik, tolik stesklo se, a jaro
jak nikdy by se vrátit nemělo!...