Kout země zasněný lehce,
a modrá dálava –
pod strání zadumanou tam
plynula Sázava –
A člověk přišel a zanes
v kout tichý zhoubu, zmar,
a ticho rozrušil svaté
skřípotem těžkých kar.
A bouře rachocení jak
ran echa v skalách zní,
a v řeku zvlněnou dole
se sype kamení.
Nad náspem obnažené, hle,
zdá chvít se nitro skal,
a řeka pěníc a syčíc
ubíhá zlobně v dál.