Podzimní vítr dlouho
a posupně se smál,
a v elektrických drátech
posměšné písně hrál.
O jakéms’ marném chtění,
a touze člověka,
jež zmírá a se rodí
se světy odvěká – –
Pod zasmušilým nebem
ve zvlhlých ulicích,
a nad příbytky lidí
zněl dlouho jeho smích.