Čas bezútěšně míjel,
čas trudně vlek se dál,
a chudou sklizeň člověk
ze skoupých rukou bral.
Den únavně byl dlouhý,
jak včera bylo dnes,
a navečer ni radost
on jemu nepřines.
A žití smutnou knihu,
když člověk zavíral,
pro cosi, ztraceno jež,
ho teskný sevřel žal.