Že k Tobě, malý Jezu Kriste,
teď pozvedám své zraky čisté,
to není pouhá náhrada.
Jsem dítko chudé jen a prosté,
jak tisíce jich se mnou roste
na stromě mého národa.
Tys vrátil volnost mému lidu,
by v pokoji a svatém klidu
své vlasti mohl tvořit hráz;
ty otrocká jsi rozbil pouta
a z temna žalářního kouta
jsi na výsluní vyved nás.
Dnes za ten národ, jeho štěstí
chce prosba má se z prachu vznésti
až před Tvůj mocný Majestát.
Hle, jesle tvoje slzou rosím,
za národ český, Kriste, prosím,
i za náš nový, český stát.
Už dávno – před tisíci lety
své svaté víry bílé květy
v mém národě jsi nechal růst,
je pěstil Cyrill s Metodějem
a od těch dob Ti chválu pějem,
tu českých srdcí, českých úst.
Ať každý z nás, ó Kriste Pane,
se hodným Tvého daru stane,
ať kvete v Čechách ctnost a mrav,
ať símě víry se tu daří,
a pravá zbožnost roste, jaří,
by národ šťasten byl a zdráv!
Když neštěstí se v okna dívá,
když národu se připozdívá,
k nám rychle vejdi pod střechy.
Když trpíme, trp s námi spolu,
sám ke každému sedni stolu
a poskytni nám útěchy.
Dej život šťastný nám a dlouhý
a naše práce, naše touhy
Ty milostí svou provázej.
A v zákopech i boji lítém
buď národu i církvi štítem,
jim k vítězství Ty pomáhej!