Nad Plzní chvěje se hvězdná záře...
Jaká to píseň zní ze žaláře?
Měsíc se truchlivě oknem dívá,
Kozina v žaláři jak si zpívá –:
„Na světě tu právo není,
přečtali mi prohlášení,
když jsem hájil volnosť bratřím,
štyry zdě, ha vokno malý
za to že mi páni dali.
Že jsem hrozil pánu z Kouta,
za to rok že nosím pouta.
Že jsem chránil živnost milou,
šibenci mi staví bílou,
ha že chráním právo svatý,
huž se na ní provaz klátí –
bílej provaz, konopěnej,
budu na něm pověšenej.
Za příklad, ha na pohanu
pověsí mě na čakanu.
Budou plakat v naší chatce
děti tři tam chudý matce,
siroty tři matce vdově
slyšíš – pane na Tranově?
Budou plakat z bídy, studu,
pověšenej haž já budu.
Hu! – Jak truchlá bude sence
sirým dětem vověšence.
Zejtra huž na krev mou rudou
s Lomikarem hledět budou.
Zejtra – Bože, pravdo stará –
spatříš je i Lomikara,
dnes Tě prosím na kolenou,
ustrň se nad mojí ženou –
čtyři budou místo pěti –
nevopouštěj moje děti...
Chraň mý matky hlavu šedou,
selský bratry před zlou bědou.
Naposled pak ruce obě
s prosbou zvedám, Bože, k Tobě.
Rok a den až budu v hrobě,
Lomikara pozvi k sobě,
na stolici soudnou sedni,
hajť sem, kde chci – ke mne shlédni,
haž se vrátí dnešní doba,
před svůj soud nás postav oba – –“
V stěžejích zavrzly těžké dvéře,
žalářník přichází v ranním šeře,
ke spěchu pobízí bez pozdravu:
„Vzhůru hoj! Čas je jít na popravu!“