V stínu lesa kaple nízká,
pod tou kaplí voda tryská.
Z paty hory jako obra
tryská tu ta voda dobrá.
Dobrá Voda, voda čistá,
na vše rány pomoc jistá.
Tož kdy jinde pomoc není,
semo spějem ku prameni.
Přese hory, přese doly
nosíme sem svoje boly,
všecku víru, naděj, lásku
k Matce Boží na obrázku,
k Matce Boží, svaté Panně,
na oltáři malované.
V Dobré Vody svěžím zdroji
každý neduh Ona zhojí:
chromý zdráv si povyskočí,
ba kdo rány v srdci nosí,
Rodičku též Boží prosí.
Když se duše rozbolaví,
nikdo jiný nepozdraví,
v těle stiší hlad i žízeň,
v nitru zhubí každou trýzeň,
červeň vzplane v bledém líčku.
Co to jen je za vodičku?
A z té skály tvrdých ramen
kdo to vyved' svěží pramen?
To Sám Ježíš z nebes ráje
shlédl na ty naše kraje.
Viděl žalost v každé chatce,
proto řekl Svojí Matce.
„Na vše rány Dobrou Vodu
dones, Matko, ve kraj Chodů!“