Mnoho ač v časech zlých
pominulo,
něco nám po otcích
přece zbulo.
Zbula nám písnička
v našich chatách,
co hned od malička
jde nám v patách,
co se v ní ozývá,
Ó, řeč jiná:
rodná ha pravdivá
bulačina.
Zbuly nám šerkový,
pevný šaty,
stejně jak dědovi
nám jsou svatý,
v nich sme se zrodili,
v nich se rvali,
cti si v nich dobyli,
zachovali.
Zbula nám na konec
jedna zlatá
po otcích vzácná věc:
víra svatá,
předkům co svítila
bez ustání,
v trudech je sílila,
ve zoufání.
Psohlavcí tož sme, hoj!
Tvrdohlaví,
zbula nám víra, kroj,
jazyk zdravý,
to ni meč s bodáky
nerozdrtí,
na do smrti.