Ve vás jsou skryty tužeb miliony
jak zníte v daleký a teskný klid
tak hluboce – ó modlete se zvony,
ó modlete se za ten český lid!
Váš zvuk zní tím, co srdce lidské tají,
horoucí prosba v tónech vašich jest –
čím ruce chudiny se pozvedají,
tím voláte do nesmrtelných hvězd.
Když zazníte v šeř sladkou svojí zvěstí
i žebrák nejchudší tu v ňadrech svých
pocítí kousek ztraceného štěstí,
cit závisti mu náhle v srdci ztich.
A český sedlák – ten se modlí s vámi
a věří v blaho vlasti bědné tak...
ó zněte zvony, zněte krajinami –
jak na ně padá věčný, černý mrak!
Mé srdce s vámi vždy se vřele modlí
za národ ten, jejž rukou krvavou
tisíckrát na kříž utrpení vbodli,
až nebe vzplálo rudou záplavou!
A znějí ve vás českých srdcí stony,
kdy všude tma a žádný, žádný svit –
kéž nezní marně! – Modlete se, zvony,
ó modlete se za ten český lid!