Noc protkána hvězd svitem,
jak vdovy černý šat, –
v to ticho s divným citem
kdes z šera slavík pad.
To na paprscích luny větřík splýval,
to ze sna mluvil zvonek horských stád,
to na jezero vlnách vánek zpíval,
v květ rosy brillant zazvonil a pad.
Noc protkána hvězd svitem,
jak vdovy černý šat, –
v to ticho s divým citem
kdes z šera slavík pad.
To mluvila dvou květů vůně spolu,
to poupě růže rozvila se v chvat,
to hvězda spadla s nebe v lásky bolu,
to píseň polibků rty počly hrát.
Noc protkaná hvězd svitem,
jak vdovy černý šat,
v to ticho s divým citem
kdes z šera slavík pad.