Ty vracíš plamen v hruď, v níž popel žalu,
lilie dívčích zjevů v tobě hoří,
a rudé růže svůdných žen, jež zoří
jsou duši, jež se brodí v denním kalu.
Zemdlený orlem vzlétá k ideálu,
lid tebou vznícen barrikády tvoří,
svobodě mladé připijí a boří
nádherné trůny tyrannův a králů.
Co retů tebe s jiným citem ssaje,
co geniálních myšlének ty vznítíš,
kdy duše tvým polibkem opilá je!
Ti, víno, na zdar! Až mne zde, kde žiju,
vše sklame, ty se do mých útrob vřítíš
a usmrtíš mne v sladkém deliriu!