Hluboký večer, mlha upadá,
nad krajem ticho jako nad hřbitovem,
ta rudá růže v nebi uvadá,
spí smutek kraje v moři červánkovém.
A mrtvo. Jenom v dálce zazněla
kdes česká píseň po chudičkém kraji, –
a zřel jsem v dálce tam, kde umřela,
dva stíny zoufalé jak ruce sepínají!
A je ten večer, kdy do duše tvé
hluboká bolesť, velký smutek padá,
zoufalost čirá duši obejme
jak prvý mráz ta podzimková lada.
A sáhneš k srdci, mrtvé ticho tam,
a sáhneš k srdci země, zda tam tají
se ještě píseň, mrtvo, mrtvo vše,
jen stíny dva ty ruce sepínají!