Jak českých srdcí steré slzy žhavé
hvězd krůpěje se chvějí v noci tmavé,
nesmírně smutný ohlas pozdních zvonů
ve vzduchu zůstal chvět pln smutných tónů.
Chumáče bílých chalup nocí svítí,
z nichž časem bdících psů zní dlouhé vytí,
a vlna tmy se na kraj pustý vrhá,
ten kraj svým smutkem srdce z prsou trhá...
Za okny chalup zda pláčete zticha,
neb zda vám z kronik zašlá sláva dýchá,
neb v tupý spánek zda vám padá hlava?
Jest jak noc hvězdami sny duše žhavá?
Já v kraji smutku k vám se šinu blíže
a náhle jak zřím na rozcestí kříže,
tam v tělo matky, jež se pod mnou klene,
to zdají se mi dýky zaražené...