V mém srdci Sibiř je, v níž mráz je věčný,
v ní hynou mladých snů mých zločincové,
a jak hvězd řetěz velký, nekonečný
tam klenou se vždy slzy nové, nové.
Ledové alpy, děsné pouště sněhu,
v nichž tu a tam kříž trčí nad mrtvolou.
Jak vyvrženi kdes na cizím břehu
tam naděje mé spí pod zemí holou.
Zní prokletí a pláč a naříkání,
a někdy vše to čerstvou krví vzplane,
severní září v skvostném rozeplání
ty hoří ledy dálné, zadumané.
Vše náhle v krvi ve plamenech hýří,
by v krutější mráz padlo vše pak náhle,
tak jednou srdce mého na Sibiři
vzplá severní zář lásky neobsáhlé.