Hvězd několik, kus země u nohou,
kus české země – a to stačí
až k slzám pohnout duši ubohou
a celou noc tu probdít v pláči.
Kus minulosti dávno pohřbené,
kde lampa upomínek plane,
to postačí, a srdce vzpomene
zas chvíle slávy marné, zašlapané.
A pak, když všecko s mládím zašlo již,
na rány, zašlé stíny
nám postačí jen z latí sbitý kříž
a kus té české hlíny.