Všech ptáků, již zde vůbec byli,
je souzvukem tvůj sladký hlas,
jenž směje se a prosí, kvílí
a lká a láká mne vždy zas.
A všechny růže, které zvadly,
své vůně vmísily v tvůj dech
a rudé lístky své, jež spadly,
na tvojích zavinuly rtech.
A hvězdy světů všech se lesknou
na dně tvých očí, moří těch,
z nichž cítím vanout dumu tesknou,
co na dno jich až padám v snech.
A noci pouští, na Sibiři
ty noci, z kterých vane mráz,
v tu noc, v jíž tmě mé rety hýří,
v tvůj černý změnily se vlas.
A mrtvá těla opojivých
a nesmrtelně krásných žen
se vdechla do tvých tvarů snivých,
při nichž je duch můj okouzlen.
A přec to vše se změní v bláto,
jež hnusný červ ssát bude snad
za nocí, v nichž hvězd kane zlato,
co jiní budou láskou plát...