Nech kleknout mne tvých ňader ku oltáři
a z poháru tvých úst pít víno štěstí,
nech hostie tvých rukou k rtům mým vznésti.
Tvé oči jsou mi věčné lampy září.
Nech blouditi mne v kostele tvé krásy,
kadidla vůni dech tvůj v sobě chová...
Jak noc, jež hvězdná všechno skryje znova,
ty na mne spusť své tmavé, husté vlasy.
Tvé tělo, po němž v žhoucí touze kvílím,
jež prochvívá tvé duše velké božství,
se zdá mi chrámem mramorovým, bílým.
A jako fanatik svou hlavu slože
do klína tvého, divou láskou zšílím
pro tě, má touho, jediný můj bože!...