Tmy eben hvězdami je vykládaný,
jichž mrazně plane průvod zasmušilý,
ozvěna zvonů zní klekání hrany
a v lůně nebe luny květ sní bílý.
Květ luny zelenavou vůni dýchá
a háje vil fosforem vzňatých plní;
na černých jezerech labutě zticha
jak sněhy živoucí hladinu vlní.
A z nitra trosek náměsíční ptáci
se koupat jdou v to moře fosforové,
jež z luny proudí. Netopýři ztrácí
se v stromy, v černé lesy korálové.
Mlh víly vlají, luny jedovatá
zelená záře rosu v opál mění,
kraj mystická je báseň velká, svatá,
jež náměsíčné žene v sešílení.