Jsou noci, které zvláštní půvab mají,
kdy hvězdy zvláště velké v nebi hoří,
mlh závoje kdy hudbou ticha vlají
jak plachty lodí plujících v tmy moři.
Jsou noci plné mdlých a těžkých vůní,
kdy tichem divné sladké tóny vanou,
květ měsíce kdy v lůně nebe trůní,
slz opály kdy s výše na zem kanou.
A noci ty jsou k tomu utvořeny,
bys líbal nožky, rty a oči snivé,
bys hlavu mdle položil ve klín ženy,
ssál toho klínu vůně opojivé.
By’s v očích žen hvězd odlesk zářný zíral,
svou duši stápěl v poesie moři
dřív než bys pak po celý život zmíral
ve všednosti a v denní prósy hoři.