V tvých hustých vlasů černé směsi
plá silných vášní divý žár.
To pro mé sny jsou šeré lesy,
v nichž vůně jsou všech zašlých jar.
Jak slavíci mé písně štkají
v té syté těžké vůni jich,
mých slzí hvězdy upadají
v noc opojivých vlasů tvých.
Když ovinu si je kol očí,
v měsíce záři kraje zřím,
západy slunce, jež se točí
nad mraků vírem krvavým.
A slyším z dálky hučet moře,
vdechuji ticho vrchů hor,
zřím v noci děs a zlata zoře,
je poesií duch můj chor.