Jak z motýla křídel hedbávných
když surová dlaň setře pyl,
tak z illusí křídel duhových
mi život nádech krásy smyl.
A z motýlů písní lesklý prach
mi jen po jarních bouřích zbyl,
a truchlivý černý motýl v snách
se do mé mladé duše skryl.
Ty atómy křídel rozbitých
jsem do těch listů uložil,
do herbáře zvadlých citů mých,
jichž o nádheře kdys jsem snil.
Vím, zaniknou v časech povrchních,
já nadobro je pohrobil,
neb dobře vím, zbude z písní mých
jen povzdech, prach, nevidný pyl.