Jak v noci bílé luny květ,
když září v tmavý jezer klín,
tvůj obličej mých do vidin
a v jezero mé duše hled’.
Pták srdce mého počal pět,
jsa stajen ve tvých vlasů stín,
jak v noci bílé luny květ,
když září v tmavý jezer klín.
Mých písní motýl křídla zved,
v let hned spěl z ňader zřícenin,
by v tmě tvých vlasů do vidin,
v moře tvých snů směl vždy se skvět,
jak v noci bílé luny květ.