Mně zdálo se, že hvězdy padaly,
mně zdálo se, že kvítky plakaly;
mně zdálo se, že drahé mojí dívce
zlé věsti o mém jménu šeptaly.
Zapadlo slunko světu do šera,
do duše její vešla nevěra
a víru její nevzbudí už více
ni slovo mé, ni slza nikterá.
Cestička naše se v houštinu tratí,
zavede v skály nás, žal nás uchvátí;
a kam se ubozí pak uschováme?
nešťastnou lásku svou tu pochováme.
A ty mne opustíš, domů se vrátíš,
najdeš svou cestičku, mír blaha ztratíš;
zpomeneš často pak za doby lkání
na naše ztracené umilování.