K mým nohoum lupen upadá,
a sluncem, deštěm ovadá;
když listí bylo zelené,
měl rodiče jsem milené.
Tak krátce trvá lupení,
plod Vesny jeseň vyplení!
Však lístek, jenž se dolů schvěl,
žil déle, než co rád jsem měl!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.