Políčko stkví se ve zlatě,
plným se vlní klasem,
a k žatvě hojné přivolá
Pán žence mocným hlasem.
V políčku dozrál bujný klas,
na zrno požehnaný –
než vzešla spolu koukol zlá,
i vzrostl klásek planý.
Sežali ženci obilí,
lesklými žali srpy,
a k zemi padla koukol též,
klas planý, modré chrpy.
Obilí kladou do stodol,
děkují za dar Boží,
však smeť, již nasel nepřítel,
do ohně k palbě vloží.
Země též Božím polem jest,
semenem lidstvo zve se;
v den soudný Pán Bůh nad všemi
soud přísný jistě vznese.
Přivedou ženci – andělé
ctnostné tam v nebes kraje,
a duše hříšné uvrhnou,
kde oheň věčný plaje.
Srdce-li tvé se v ctnostech stkví,
klasem jsi blahoplodným,
však hříchem-li se poskvrní,
jsi jenom býlím škodným.
Semenem Božím, dítko, jsi –
plným máš klasem býti,
bys mohlo věčnou odměnu
tam v rajské vlasti vzíti.