Opustil anděl věčné nebes stánky,
zvěstoval zemi slavné radovánky.
Posel to Boží všemu tvorstvu hlásá:
Z hrobu vstal Kristus, všehomíra spása!
Povstaltě vítěz, v rukou prapor skvostný,
přemohl ďábla, zlomil smrti ostny.
Z rukou a nohou, z otevřena boku
prýští se záře milostného toku.
Nenechán v rově, Spravedlivý Páně,
zjásalo nebe, plesá zemská pláně.
Přilétlo jaro v milodechém vánku,
povstala země ze zimního spánku.
Co bylo vkuto smrtných do okovů,
k životu vstává, život dýše znovu.
Vznáší se skřivan s písní v nebes kraje,
v hájině potok milou hudbu hraje.
V lučinách šepcí přetajemné hlásky –
modlitba tichá skromné sedmikrásky.
A co to ptactvo slavným hymnem jásá,
a co ta voda šumnou vlnou hlásá,
kvítko co šepce v blahodatné tuše,
hluboko vniká do člověka duše.
Pukají ledy, hoří plamen lásky,
pouta se mění v blahé s Bohem pásky.
Daleko prchá hříchu zloba kletá,
v srdci pak volném ctnosti kvítko zkvétá. –
Povstaniž v srdci, Pane Jezu Kriste,
ať znikne duše hříšná zkázy jisté.
Ať jednou vzlétne z pozemského dolu
do vlasti věčné, rajských do údolů!