Proč dnes záříš, horo Olivetská,
jako oltář jasem plamenným?
Tvůj-li vrchol žasným okem zřím,
bláhou oddychuje duše všecka.
Jak se skvěje nadpozemským nachem
v Gethsemaně Krista Pána krev!
Krví tou již stlumen pekla řev –
spoj se k hymnu nebe s zemským prachem!
Otvírá se nebes věčná brána,
vítězný k ní vstoupá nebes král;
vítěz stara řádu vězně jal,
ježto kryla předpekelná schrána.
A již nebe slávozpěvem jásá,
po pravici Boží Člověk-Bůh
osloňuje dálný nebes kruh,
nová září po nebesích krása!
Ó jak vmísím do té věčné slávy
všecek chud jsa nestatečný hlas?
Kterak věčného zřím slunce jas,
slepota kdy hříchu zrak mi tráví?
Shlédniž, Pane, s nebešťanů výše
na mne chodce v žalném údolí,
ať Tvá láska svatá uvolí
duši přijať do nebeské říše!
Kdožby nepil kalich Tvůj, ó Pane,
kdožby s Tebou nepodstoupil boj?
V bolné slze vidím slávy zdroj,
z bojů krušných vítězství mi vstane!
Vstoupiž, Kriste, v bránu srdce mého,
kterouž láskou Tobě otvírám,
zbuduj v srdci sobě věčný chrám
svojí slávy, milosrdí svého!