Tam v malé chýžce poupěti
sen milý víčka klopí,
a slzy z očí matčiných
mu něžná líčka kropí.
Ty slzy z líček dítěte
ret andělský jen stírá,
a se rtů strážných andělů
je nebe odebírá.
A v tiché noci májové,
kdy hvězdy jasně svítí,
ty slzy s nebe padají
a zdobí jarní kvítí.
Kde v sadu kvítků poupata
se snivě k zemi kloní,
tu na hlavinku skloněnou
jim nebe rosu roní.
Již vím, proč vezdy miluje
to kvítí každé dítko:
matčiny slzy zdobily
i dítka tvář i kvítko!