Což ty ptáčku pěješ
stromů na vrcholu,
neznáš světa šalby,
neznáš jeho bolu.
Volným křídlem plováš
ve vzduchovém moři,
v dálné pluješ výše,
tam, kde slunce hoří.
Poletím já s tebou
duše na peruti,
nezpomenu více
klamné světa suti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.