U potůčka, u pokraje
kvete pomněnka,
kolem ní si mile hraje
bystrá voděnka.
Pádí vlnka divým tokem,
v cizou pluje dál,
za ní zírá snivým okem
nezabudky žal.
Tak i dětství dnové plynou
jako vlny chvat,
luzní jeho snové hynou –
škoda jejich vnad.
Ze všech sladkých snů mi zbyla
jenom zpomínka –
kéž by se mi navrátila
chvíle jedinká! –