Netruchli, když rány bolné
lidská zloba usoudí ti:
ruce Páně službovolné
jmou se rány vyhojiti.
Dbej ty jenom hlasu Páně,
sklíčené jenž volá k sobě,
s důvěrou jdi k nebes bráně,
unikneš vždy světa zlobě.
Pán ti podá občerstvení,
láskou svou se k tobě skloní,
setře slzu, v rozechvění
bolném již tvé oko roní.
Do strápené duše vleje
milosti své mocnou těchu,
láskou svou tě rozehřeje
při posledním při povzdechu.