Což ty milý měsíčku
nevycházíš z domu?
Či se bojíš jizlivých
řečí astronomů?
Vyjdi z temných mraků ven,
nedbej svého studu,
na odměnu zbavím tě
přebolného trudu.
Vždyť já tomu nevěřím,
mudrci co praví,
sečkej málo, snadno jim
napravíme hlavy. –
Vychládlé že’s těleso?
Toť jsou lestné klamy!
Panenky a básníci
hoří tvými plamy!
Drsny prý tvé povrchy,
jenom skála holá,
a přec kdo tě uvidí,
touze neodolá.
Nemáš vody krůpěje,
hanci tvoji lají,
zříme-li však na tebe,
v očích slzy plají.
Ještě něco, měsíčku,
napni svého sluchu,
moudří páni tvrdili,
že prý nemáš vzduchu.
Jen se proto nehněvej,
pozasviť těm pánům,
rychle vyjdi z mraků ven
k modrým nebes stanům.
Pozdrav libým úsměvem
všechnu moudrou chásku:
„Libo-li vám v čerstvý vzduch
se mnou na procházku?“