Rok nový přešel věků svaté prahy,
zda spásu nese, zda-li lidstva zmar? –
Lid zírá tuchou v jeho věštné tahy,
a hledá štěstí kolísavý dar.
Já nechci zříti budoucnosti taje,
ni času sníti roušku tajemnou;
ať blaho zkvete, bolu plod mi zraje,
jen k nebi hled, vždyť Bůh jest nade mnou!
Kdo svaté víry ozbrojí se štítem,
kdo uchopí se kotvy naděje,
ten neutone nikdy v moři lítém,
a vítěznou se září zaskvěje!
Kdo lásky poklad v duši ctnostné chová,
kdo v světa klamný vír se nevnoří,
aj, tomu nový rok jen novou bláhu snová,
a v blaho mění všechno příkoří.