K boji vzhůru, kdo jste Kristu věrní,
vždyť nás mocný Páně volá hlas;
v boji oddělí se lícoměrní,
od koukolu odloučí se klas.
A my klasem chceme býti rodným,
vůli pevnou naše kryje hruď,
a ta vůle činům blahoplodným,
slávě církve věnována buď!
Dvojí zřím tu tábor proti sobě:
ďábel zde, tam Kristus vévodí;
onen zhoubu metá v kruté zlobě,
Kristem k životu se lidstvo obrodí.
Naším mečem víra jesti spasná,
soka zbraní – lesť a podlý klam;
Kristus naděje jest hvězda jasná,
jež nás vede slávy k výšinám.
Věda naším štítem budiž pevným,
v ctnotě naše budiž oruží,
proti tajným útokům a zjevným
svornosť nás i láska otuží!
Byť i krušní svíraly nás dnové,
nechať krev se z mnohých řine ran,
aj! vždyť z rány símě vzroste nové,
naše stesky zhojí nebes Pán!
Nechať mní, že rány máme smrtné,
nechať slabou Krista církev zvou:
říši bludu krátká doba zvrtne,
církev pekel brány nezmohou!