Skip to content
1846–1903

Maria!

Vilém Ambrož

K Tobě zraky zdvihám v divém světa víru, Maria, Ty hvězdo jasná, prvá ze hvězd směsice! Uveď dítky svoje v blahý přístav míru,

utiš vlnu zrádnou, utlum bouře vřesky, ať se zjeví plavcům truchlým země spasná! Neoslyš nás dítky, na naše dbej stesky, pokoj věkostálý propůjč všemu míru,

mořská hvězdice! K Tobě utíká se v bědách lidské plémě, Maria, Ty žalů moře! Ty nás z bolů vyprosti!

Jako v moře širé proudí vodstvo země, v mořském jak se lůnu toků voda skrývá, tak i v Tebe skládá lid svá bolná hoře! Dejž, ať hříchu strasť nám srdce nerozrývá,

ať nám vzejde v srdci ctnosti blahé sémě, moře milosti! Shlédni v zemské plémě s nadhvězdného kraje, Maria, Ty mužná paní,

mocná naše obrano! Tvůj-li prapor slavný našim šikům vlaje, snadno rozdrtíme cizích vojů davy; těla chtíč, pych světa, ďábla ponoukání

nezmohou nás nikdy, skloní zpupné hlavy! Uvediž nás z bojů v poklid věčna ráje, naše ochrano!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Maria! · Vilém Ambrož · Poetry Cove