Když Ježíš světem chodě
všem lidem spásu kázal,
syn Jonášův se Krista
starostným slovem tázal:
„Slyš, Pane! Od nás chudých
plat chrámový se žádá;
než kterak zaplatíme –
Tvá ukážiž nám rada.“
Dí na to mu Syn Boží:
„Vrz udici svou v moře,
hleď v ústa rybky první,
a pomoc vzejde spoře.
Neb v ústech rybky jaté
hned uzříš stater*) ždaný,
tím zaplať za nás oba,
by ustal pokřik planý.“
Šel Šimon k slovu Páně,
a činil, jak mu rčeno,
i našed peníz, zvolal:
„Buď Božstvo velebeno!“
Však rybáři Pán Ježíš
lov jiný ustanovil,
slal Petra v moře věků,
by lidské duše lovil.
A loďka jeho pluje
tak pevně mořem burným,
že nedbá vlny zrádné,
vzdor činí vichrům zpurným.
A Petr v loďce sedí,
síť pouští v moře záhy,
a duše v sítě jaté
zve k břehům věčné bláhy.
Již dvě stě milionů
síť jeho duší chová,
a v duši rybářově
se starosť budí nová.
Však Petr zírá k nebi,
dí: „Bože, mocný Pane,
tak velký duší počet,
zkad pomoc pro mne vstane?
Hle, žádá země také
pozemské mnohé dávky,
však nevím, čím bych splatil
ty četné požadavky.“
Než Kristus k síti hledí,
a praví přísným slovem:
„Nech ryby pomohou ti,
jež blažíš spasným lovem.
Však netřeba, by stater
snad platem rybka dala,
dejž každá po halíři,
a mnoho vzejde z mála.
Vždyť dvě stě milionů
v tvé síti jesti duší,
tu pro chrám Boží aspoň
peterský halíř sluší!“