Z tvých očí září nevina,
tvou slastí dobrý Bůh;
ctnosť touha tvá jest jediná,
ty hříchu neznáš dluh.
Kol rtíků pochoť blahostná,
neb čistý jich je prah,
a líčka tvoje mladostná
aj, růží zdobí nach.
I anděl s nebe sestoupil,
jenž tvůj vždy střeže krok,
by v svatyni se nevloupil
snad blaha tvého sok.
A nežije-li také v nás
tvá, dítko, podoba,
tu nedá se – toť Pána hlas –
nám rajská ozdoba.
Aj dítko, zřím-li na tebe,
jsa vzdálen neviny,
jak zatoužím tu do nebe,
ach – dalek otčiny!