Tak dobrý večer! Je tam krásný vzduch!
Dost fijal pravých, vonných nesu
a petrklíčů, jichž je plný luh.
Nic se mnou není do těch lesů!
Už Dafné, již jsem přinášíval rudou,
i bílé sněženky těm mladším zbudou.
A rozděl, stará, do sklenic to dvou,
zvlášť pro každého, mne i tebe.
Fijalky buďtež modrou oblohou
a petrklíče hvězdy nebe.
Jen nebes barvy svěťtež v tuto dobu,
už pučí trávník – připomínka hrobu.
A podobizny starých druhů snes,
ať s nimi v duchu promluvím si,
ať zvědí, jak tam venku krásně dnes.
A onen džbánek podej s římsy,
já přípitek ti vznesu dobře známý:
„Na zdraví tvé a moje! Pán Bůh s námi!“