Snů nočních kraje okouzlené,
jeť vašich lesů zeleň zlato,
jež vroubí bystřin stříbrotoky.
Tu nad plesem se duha klene;
přelétá ptactvo; kouzlem jato,
tichounkých písní zpívá sloky.
Snů člun se s plavcem tiše kolíbá,
bez vesla kolem břehu zahýbá
a propluv růžnou jitra branou
se rozplývá jak tichá bublina
a okny ostré větry vanou
a s věže bije ranní hodina.
Ó horší snové, snové za dne,
sny vášní, pudů, snové bdělí!
Váš člun se vlnobitím zmítá,
modř nebe do šediva vadne,
stesk racků sípe ochraptělý,
blesk s bleskem ve mraku se splítá
a vichr, žena vlny s přívalem,
do kostí mrazí. V oku zoufalém
večerní shasla zář. Bouř výská,
ječící vlny rvou se pospolu,
a rozkotav se o skaliska
na výspu vyhodí člun mrtvolu.