Předveden cár Lazar před sultána Bajazita.
Na márách tu ležel Murat i družina sbitá.
„Ty jsi protivil se otci mému Muratovi,
bratry dva mi zabil’s; tři jsou otevřeny rovy!“
„Žel, že čtvrtý neleží tu; já tě v bitvě hledal,
ale Bůh tě pro mé hříchy meči mému nedal.“
Kynul katu Bajazit, ať cára odepraví.
Teplický tu vojevoda Krajmír prose praví:
„Aby cárská hlava po zemi se neválela,
dovol, ať ji chytím ve kraj pláště s svého těla.“
Klekl Lazar, vedle Krajmír pláštík podestírá;
šepce cáru v ucho slova, slova bohatýra:
„Přísahal jsem Bohu, že má hlava s tvojí bude!“
Sekl kat, dvě hlavy padly v proudu krve rudé.