Tvá loď jde po vysokém moři,
v ně brázdu jako stříbro reje,
svou přídu v modré vlny noří
a bok svůj pěnné do peřeje.
Tvá lana sviští, plachty duní
a třepe vlajka. V noční chvíli
zříš magický svit mořských tůní,
a ve snu, Albatros jak pílí.
Já samotním, jsem na ostrově,
ohýnek topím, rybku lově
zasedám na břeh za večera.
Dým v kotoučích se modrých krade,
kdes písklo ptáče, ještě mladé,
tma na mne hrozí z pološera.