Ó dcero nebes s jarní tváří,
O zlatovlasé dítě mé,
Mně růžovou tvé krásy září
An slepnou oči žížnivé.
Již dávno pro cos chřadnu tíše;
Ach! pro tvou sladkou hubičku.
Jen sem s ní dobrovolně spíše,
Syc políbím sám paničku!
Pak mášli želet mého činu,
Jsem ti ji hotov mžikem zpět,
Bych smazal svévolnosti vinu,
Já stonásobně vrátit hned.