Lípo! ozdobo stínnavého lesu!
Sýlo bohopustných hor! tobě nesu
Skrovnou vděčnosti obět vkrátkém pění,
Vnechlubném znění.
Stín tvých ratolestí mou duši blaží
Svatou rozkoší; srdce mírně vlaží,
Jejžto horlivý plamen valně svírá,
Pokrytě zžírá.
Utlé trávníku lůno vysokého,
Zdobné červenem jahod, zemdleného
Oudům básníka někdy podá časně
Čerstvosti jasné.
Chladná jeskyně, jižto rozkladité
Větve tvého tam zdí pně, náležitě
Mne před outokem slunce bude chránit,
Před větrem bránit.
Z tvých sy halouzek uplet věnec stkvostný,
Utvých kořenů, stromu přemilostný,
Svou ja budoucně s šeptem tichých hlásků
Hlásat chcy lásku.