Hejsa, vzhůru, lenochu,
Přestaň lenivěti!
Či snad míníš, vrtochu,
V loži zpráchnivěti?
Slunce dávno vyjelo,
V zlatém sedě voze:
Na lid činný vzezřelo,
Chodě po obloze.
Města, hrady, dědiny
Ksvé se prácy mají.
Vrchy, háje, roviny
Mrazem skřehlé tají.
Ptactvo s hlukem radostným
Jitra pozdravuje:
Stvořitele milostným
Pěním zvelebuje.
Včely raní květinky
Slítají, a domů
Skrze hory, dolinky
Nosý med s luk, stromů.
Jiné v ouli medovém
Sladké plásty strojí:
Kdežto onny v jedlovém
Lesýku se brojí.
Každý pilně pracuje,
Koná povolaní;
Orá, kopá, pečuje,
Dělá bez přestání.
Každý sýly nabýva,
Jehož ruce činné:
Splniv prácy, spočívá
V chládku lípy stinné.
Vidět nelze lenosti,
Vše jest živo v světě;
Jasná v přirozenosti
Všudy čerstvost kvete.
Chtěllibys ty jediný
Na zemi snad býti,
An, co mrtev, nečinný
Umínil sy žíti?
Tobě bys byl samému
K hanbě, k škodě věčné;
Duši, tělu celému
K zkáze nekonečné.
Přirození nebude
Trpět lenivého:
Tělo zdraví pozbude
Brzo takového.
Protož pospěš povstati
Mžikem z lůžka svého:
Pospěš slušně jednati,
Dojdeš štěstí všeho!
Odplácet tvé pracnosti
Bude přirození:
V každičkém kři v hojnosti
Najdeš poťešení.