Za onoho času Kristus s apoštoly
chodě světem zašel v horský lán.
Tehdáž zastavil se Pán
pode strání, na níž lidé pracovali v poli.
Do příkrého svahu první brázdy táhli.
V předu žena s mužem v krušném jhu,
v zadu staroch u pluhu;
bída, zápas o chléb s drsnou hroudou sem je spřáhly.
Apoštolé různo pohlížejí k stráni,
jak jen ztěžka přibývá tu ryh.
Kristův zářný zrak se zdvih',
jak by s nebes přivolával v jich znoj požehnání.
„Ký to lid, že sám v tak nezvyklé jho chvátá?“
učeník dí druhu s úšklebkem.
Kristus na to vece všem:
„A já pravím: práce mozolů buď vám vždy svatá!“