Samota v rokli. Koso proti ní
z březových mladin útes lysý ční.
Mrtvo. Vzduch prahne vedrem žní.
V samotě pusto. Lidé po poli
o sklizeň do mrákot se mozolí,
aby ji strhli v stodoly.
Ve dvoře na stráž zůstal hafan jen.
Nikdo tu blíž, přec štěká celý den,
vrčí a vyje rozchraptěn.
Štěk mu zas měkce vrací skalní zeď...
S útočným vztekem chrlí psisko teď
ozvěně své – psí odpověď. –