„Kde jsi, můj orlíku,
kde jsi to lítal –
abys byl hvězdičky
po nebi čítal!“
„„Nečítal hvězdičky,
lučinou chodil,
co jsem tě, děvčátko,
v neděli vodil.
A když jsem kytičku
počínal víti,
všecičky květinky
v ní chtěly býti.
A když jsem všecky je
nemohl bráti,
musel jsem přesvatý
slib ten jim dáti:
od každé květinky
mimo kytičku
zkázání vyřídit –
jednu hubičku!““
Sotva že děvčátko
kytičku vzalo,
ihned se do deště
hubiček dalo.
Darmo se děvčátko,
darmo se brání, –
však je to květinek
po celé pláni!