Role, paště kol jak dlaň –
úroda skoupá;
choře pláňat skrslých řad
s mezí se houpá.
K návsi bočí prorvy cest
s vrchu i z dola;
na ní štěrk a kaluže –
nuzota holá.
Baráky – hub chomáče –
k hroudě se tlačí;
dvéře, okna, vikýře –
díry to račí.
V světnici jak na síni –
čmoud, rmut a stíny;
vrátké stěny v hnilobě,
podlaha z hlíny.
Vnuk i dědek, děvče, muž –
věk se tu ztrácí –
všichni z rána do noci
spřaženi v práci.
Řežou, klíží, barví v spěch
zamlkle hračky;
ozvou-li se děti kdy –
z hladu jen plačky.
A co zrobí, rozvozí
trakačem bosi,
až je chorob, útrap žeň
na máry skosí.
Darů, šprýmů, výskotu
z hraček je všudy,
v hračkářské však dědině –
mozoly, trudy.
Dětem hasne z hraček jas
v klopotné změti...
Prostřed kup jich pestrých zde –
bez hraček děti! –